Athenaeum

Vědecký časopis, vycházející v letech 1883–1893 jako měsíčník s podtitulem Listy pro literaturu a kritiku vědeckou. Athenaeum bylo založeno jako vědecký orgán mladší generace učitelů pražské univerzity v čele s Tomášem Garrigue Masarykem brzy po → rozdělení pražské → Karlo-Ferdinandovy univerzity, aby podpořilo rozvoj české vědecké tvorby zpřístupněním zahraniční vědecké literatury a rozvíjením domácího kritického myšlení.

Redaktorem 1.–5. ročníku byl T. G. Masaryk, 6.–10. ročníku Josef Kaizl. Časopis vycházel postupně v Ottově nakladatelství, vlastním nákladem T. G. Masaryka, J. Kaizla a nakonec v nakladatelství J. R. Vilímka.

Záměry zakladatelů časopisu přesahovaly akademickou půdu. Směřovaly k ozdravění českého intelektuálního prostředí a v širším dopadu i politických poměrů. Zásadní význam měla Masarykova programová stať z roku 1885 Jak zvelebovati naši literaturu naukovou. Masaryk v ní kritizoval poměrně úzkou základnu české vzdělanosti, která byla založena na „upřílišněném historismu“. Stavěl se za odstranění této jednostrannosti a za rozšíření jak věd politických a společenských, tak přírodních a technických. Masaryk navrhoval v jedenácti bodech mj. vydávání nového naučného slovníku, zřízení české akademie věd a dalších českých vysokých škol.

První ročník se omezoval téměř výlučně na referáty a zprávy o publikacích a časopiseckých statích. Od druhého ročníku Athenaeum přinášelo i vědecké články. Na stránkách časopisu otevřel roku 1886 filolog Jan Gebauer otázku pravosti → Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského. Masaryk Gebauera podpořil. Vyjádřil svoji osobní nevíru v pravost Rukopisů a kritizoval autoritářství českého veřejného života, které si pod rouškou vlastenectví osobovalo právo rozhodovat o vnitřních záležitostech vědy. Byl tak rozpoután nejenom vědecký → spor o Rukopisy, ale také vyvolána nenávistná kampaň proti Masarykovi a jeho stoupencům pro údajnou zradu národní věci, v níž se angažovala staročeská i mladočeská publicistika. Athenaeum otiskovalo pět let články z nejrůznějších oborů, které dokazovaly novodobý původ Rukopisů. Jejich autory byli zejména J. Gebauer, T. G. Masaryk, literární historikové Josef Truhlář, Jaroslav Vlček, germanista Arnošt Kraus, filolog Jiří Polívka, historik Jaroslav Goll, estetik Otakar Hostinský. V Athenaeu byla publikována i Gollova přelomová metodologická stať Dějiny a dějepis (roč. 6, s. 73–77, 93–103). Z intelektuálního okruhu Athenea začal vznikat i politický směr → realistů.

V důsledku rukopisných bojů odmítl nakladatel Jan Otto Athenaeum nadále vydávat. Časopis musel převzít do vlastní režie Masaryk. V důsledku kritiky Rukopisů klesl počet abonentů Athenaea, jež se dostalo do vážných finančních potíží. V červenci 1888 se Masarykovi přátelé zavázali shánět peníze na další vydávání časopisu. Jeho redakci převzal Josef Kaizl, který časopis redigoval dalších pět ročníků. Po odeznění bojů o Rukopisy a v důsledku přenesení šířeji kulturně-politicky zaměřených článků na stránky Času poklesl společenský dosah časopisu, který však nepřestal plnit funkci významné vědecké tribuny. Athenaeum vycházelo do července 1893 a bylo vystřídáno společenskou revuí Naše doba.

Literatura

Zdeněk Nejedlý, T. G. Masaryk, IV, Praha 1937
; Zdeněk Kalista, Masaryk a historie v Athenaeu, Naše věda 19, 1938, s. 76–107
; Jiří Špét, Athenaeum a jeho místo ve vývoji české bibliografie, Česká bibliografie 7, Praha 1968, s. 155–197
; Jiří Koplík, Athenaeum v českém kulturním a společenském životě, in: Václavkova Olomouc 1967. K tradicím moderní české kritiky, Olomouc 1970, s. 181–187
; Jaroslav Opat, Filozof a politik T. G. Masaryk 1882–1893, Praha 1990
; Stanislav Polák, T. G. Masaryk (Za ideálem a pravdou), II. (1882–1893), Praha 2001.

Pavel Cibulka